Uběhne běžný pracovní týden a já se příliš netrápím ani nevzrušuji tím, že mě o víkendu čekají dva dny na vysněné chatě. Jeden den běží za druhým a ve všem tom pražském shonu ani nevím, kde mám pravou ani levou ruku a náhle je tu pátek.

Žhavím svoje návyky starého voyaera a slídila a zadávám jméno pronajímatele do Google vyhledávače.
Myslím, že na mém místě by to udělala většina z nás. Ženská, co má sama sednout do auta k chlápkovi, kterého nezná a nechat se odvézt někam do neznámých končin přece musí vědět, s kým se má setkat aneb poznej svého nepřítele, v...

Pamatujete si na ten pocit, kdy se vaše sny začaly měnit v realitu?

Moje máma s vlastním otcem také nikdy nevyrůstala a dá se říct, že to měla hodně podobně jako já, dokonce ještě hůř, protože snaha ze strany jejího otce ji alespoň vidět, nikdy nepřišla. Byl to Slovák odněkud ze Sence a tak mám z matčiny strany napůl slovenskou a z otcovy strany lotyšskou krev.

Celý život jsem každému na otázku: " A toho jako fakt neznáš jo? Nikdy jste se neviděli?"

Nemáme doma žádnou otcovu fotku, nemám se k čemu upnout a vybrat si tak model svého partnera. Říká se, že žena si vybírá muže podle svého otce. Dlouho jsem tápala a nikdo mi nedokázal být dost dobrý a dát mi to, co jsem chtěla. Věřím, že jsem částečně chtěla náhradu za to, co jsem v dětství nedostala. Ale to je...

Mojí mámě bylo necelých osmnáct, když potkala mého otce. Myslím, že ani moc neměla zájem ho potkat, ale neměla na výběr, jak se rychle ukázalo. Silný, ale vzrůstem malý mistr ve střední váze, Anatolij z Lotyšska žijící tou dobou v Praze se nehodlal jen tak vzdát. Vždyť máma byla na střední škole prvotřídní luxusní kočka s hubenýma nohama a krásnou...

Máma mi o tátovi nikdy moc nevyprávěla a jestli ho milovala. Prý ani neví, jestli někoho v životě milovala, kromě svých dětí samozřejmě.

Za chvíli si začnete myslet, že tento blog je o házení viny na druhé lidi a o přenášení zodpovědnosti za svoje trápení v životě na druhé lidi. Toto bych opravdu nerada. Ale je možné, že to dělám, aniž bych si to uvědomovala.

Poté, co v sedmé třídě spojily třídy áčko a béčko dohromady, začalo mnou kdysi vysněné období, kdy konečně v jedné lavici zasednu se svou nejlepší kamarádkou Petrou. Těším se na společné chichotání v lavici a na vzájemné opisování. Vždyť dříve byla taková sranda!

Všechno to ve mně bobtná. Emoce se derou na povrch a já nevím, jak je utišit. A možná je právě nemám utišit, možná se jim mám podívat přímo do očí.

Zdaleka nestíhám to, co bych si přála nebo jsem měla v úmyslu. Zjišťuji, že mé velkolepé tvůrčí plány se plní těžko. Už samu sebe lépe znám, knihu jsem začínala psát již třikrát, takže mě malé zakolísání a nedostatek disciplíny nevyvádí tolik z rovnováhy. Dále zjišťuji, že mnohem více plodná s lepší schopností dotahovat úkoly do konce mám v...

Vzbudila jsem se s podezřele dobrou náladou a slunce mi svítilo do oken.

Dny po návratu z dovolené jsou těžké. Asi probíhá aklimatizace nebo co a doznívají poslední dny menstruace. Nacházím se ve stavu, kdy mě nic netěší a nemám do ničeho chuť. Možná taková malá apatie. Marnost proudí celým mým tělem, cpu do sebe celou čokoládu, brambůrky, objednávám si předražené KFC až domů. Nejsem z toho šťastná, ale asi jsou to...

Kuba se sprchuje a já jsem se rozhodla sepsat všechny podle mě krásný věci, které pro mě měly na naší dovolené význam a podělit se o ně s vámi. Vyjadřuju tím vděk za to, že jsme měli možnost tyto chvíle spolu zažít a vytetovávám si do duše již navěky tyto krásné momenty. Budiž nám jednou poslouží ve chvílích, kdy jich bude třeba. Tak tady jsou:...

Nasedáme opět do lokálky ze zastávky Karlovice a dáváme prozatímní sbohem nejúžasnějšímu kempu v Českém ráji - Sedmihorky. Hurrááá směr Jičín! Potřebujeme si pofoukat naše bolavá pražská já a čeká na nás podkrovní pokoj přímo v centru Jičína, se sprchou a vlastním wc na pokoji. Wau! Život dokáže být krásný! Úplně obyčejně se těšíme na normální...