Muž ze seznamky, nazývejme ho Podnikatel, nemá příliš času. Odepisuje vždy jen jednu nicneříkající větu a večer mi pošle "Dobrou noc Izabelko" a připojí pusinku. Tímto se u mě zařadí do kategorie úlisáků, kteří se ještě ani pořádně neseznámili se ženou a již první naši konverzaci směřuje tímto směrem.
Pokládá mi otázku, zdali jsem dobrodružná,...

Obléknu si černý saténový župánek a doleji do skleničky zbytek bílého Habánského. Chata je naplněná atmosférou a v hlavě sestavuji plán, o čem dnes budu psát. Pochopte přátelé, je nutné si vytvořit atmosféru a inspirativní prostředí. Dnes jsem francouzská kavárenská povalečka s červenou květinou ve vlasech mixnutá flamengem a španělskou kytarou....

"NE NE NE, ty by jsi neměla dělat řidičák Izabelko. Jsi příliš roztěkaná. Na řízení musíš být koncentrovaná a klidná a to ty nejsi Izabelko" řekla mi kdysi dávno v mých sedmnácti letech babička.

Budu k vám zcela upřímná. Jsem tu půl roku a stále nemám auto. Všechny obchodní schůzky, nákupy, setkání jsou podmíněny cestou autobusem a následně vlakem.

Slunce paří a moje duše zpívá! A co je to za zpěv! Rozvalím se do lehátka na dřevěné terase a opaluji zbylé špeky a čekám až někam odejdou. Tam odkud se vzaly, tam nechť se ztratí.

Čas plyne jako voda v řece, říká se...

Mám za sebou pátou noc v ráji a stále se cítím opojená.

S tácem plným chlebíčků a jednohubek, taškou se sekty značky Mucha vyrážím k Hynkovu apartmánu. Ve společenské místnosti je slyšet bujará oslava a hlasy a každou chvíli někdo odtamtud vyletí ven a zase dovnitř. Sešla se tam parta přátel od mladého páru sousedů z apartmánu číslo jedna a tak tu máme asi patnáct lidí jejichž věkový průměr je dvacet...

IRáno se probudím do vychladlé chaty. Prozatím se bojím mít v noci zapnutá kamna a nezbývá mi nic jiného, než si jít šupky dupky naštípat třísky na podpal. Ranní čtvrt až půl hodinka věnovaná rozdělávání ohně.

Ráno se probudím do šílené zimy.

Uháníme rychlou jízdou po dálnici do Ráje. Míjíme stromy a zasněženou krajinu. Kocour je uložený v tašce na klíně a je naprosto v klidu. Už si na přejezdy a cestování zvykl. Snažím se z něho vychovat kosmopolitní kočku.

Zahnala jsem strach do kouta a ten se krčí někde v koutku a čeká na svoji příležitost.

"Cože??! Ty se stěhuješ do chaty?! Jak to myslíš? zeptá se mě známá v mé oblíbené stáčírně bílého vína na Náměstí bratří synků.

Fakt, že ze svého plánu nechci ustoupit si neuvědomím hned. Samozřejmě se v první chvíli nechám smést a zmást logickými a pádnými argumenty, které mi píše v sms zprávách máma a které mi celá situace ukazuje.

Když chcete zásadním způsobem změnit svůj život a již delší dobu cítíte, že každodenní popíjení vína, noční probouzení se s rozmazaným make-upem a zpytováním svědomí a ranní vstávání, které bolí, není ten život, který chcete žít. Tak udělat rozhodnutí se zdá být snadné. Ale není tomu tak.

Aaaahhh tssssssss, to kapky dopadly na rozpálenou plotnu a celá moje bytost nadskočila vzrušením. Vstoupila jsem do chaty.