32 Den třináctý - JAK JSME SPOLU STRÁVILI NOVÝ ROK
Mám za sebou pátou noc v ráji a stále se cítím opojená.
Opojená novým prostředím, novými lidmi, novými vztahy, přátelskými přivítáními, večerním setkáním se sousedkou a sousedem před jejich apartmánem, z laskavosti lidí, kteří mi podají pomocnou ruku, když mi vypadne elektřina anebo když mi z kamen kape smradlavý dehet.
Minuty a minuty trávím Whatsapp hovory a přes kameru ukazuji přátelům a rodině svoje nové obydlí.
"Hej a podívej se tady na to molo a na ty vrby! A podívej mám loďku! V létě ji natřu a budu s ní jezdit po rybníce jako Pocahontas!" křičím vzrušeně do telefonu a točím se na dřevěném mole dokola a dokola jako Majda z pohádky na jarmarku, která chce všem ukázat svoji novou červenou sukni s krajkou.
Hej živote, díky ti za tuto příležitost! Dostala jsem se do ráje, do slova a do písmene.
Tetelím se radostí a sdílím svoje štěstí s okolím.
Elektřina mi stále nefunguje a svítím malými lampičkami. V kamnech raději netopím a vytápím chatu elektrickými radiátory a věřím, že mi po svátcích kamna opraví.
Dávám si pro tento den předsevzetí - "Jak na Nový rok, tak po celý rok"
Určím si činnosti, kterým bych se chtěla po celý rok pravidelně věnovat a hned se vrhám na první a otáčím kohoutkem v luxusní prostorné vaně a napouštím si bublinkovou koupel. Ahhhh ta je teplá, ta je voňavá a ten výhled z okna do stromů a na rybník!
Zapálím si svíčku uložím se ve vaně a snažím se zklidnit a udělat si čas pro sebe.
Zastavit se a dát sama sobě péči a lásku. Dopřávám si koupel bez výčitek a cítím se jako ve filmu. Ještě mi chybí červené okvětní lístky růží a máme z toho Americkou krásu jako vyšitou.
Vylezu ven a stoupnu si na studené dlaždičky. Podlahové topení nemám, ale to se od chaty neočekává. Otevřu okno a podívám se na plovoucí kachny.
Dokonalost se projevila ve své plnosti. Dokonalé zátiší a okamžik, který se pojí s pocity, které se ve mně odehrávají mě naplňují dlouho nepocítěným štěstím.
Další, co jsem si na prvního ledna předsevzala je cvičení jógy a procházka do lesa.
Pravidelnému cvičení a péči o tělo i ducha bych se v tomto roce chtěla věnovat více než kdy jindy. Je to osudový rok pro můj duchovní vývoj a prý v něm budu měnit i příjmení!
Chichichchichi!
Zacvičím si, obléknu se nejtepleji, jak umím a vyrážím do lesa.
Úplně přirozeně mě kroky svedou k Hynkovu apartmánu.
Neměla jsem nic takového v plánu, ale vše běží samovolně a nepřijde
mi, že ho obtěžuji nebo se vnucuji. Tak moc, jak chci trávit čas já s ním, tak cítím, že chce on trávit čas se mnou.
Zaklepu na dveře a slyším Annino štěkání za dveřmi. Oznamuje páníčkovi můj příchod.
Dveře se otevřou a Hynek v nich stojí v džínách a pěkném svetru. Na to, že je prvního ledna a on nemá v plánu nikam jít, má pěkný domácí úbor. Že by někoho očekával?
"Ahoj, neruším tě?" ptám se s úsměvem.
"Ne, vůbec, pojď dál" odpovídá a je vidět, že mě rád vidí. Má šibalský úsměv a já nevím, co se za ním skrývá.
"Jdu se podívat do lesa a k hájovně. Chcete jít s Annie se mnou? Dnes dělám to, co si přeji dělat po celý rok. Znáš přísloví:" Jak na Nový rok tak po celý rok?"
"Ano, znám" odpoví s americkým přízvukem, který jsem si mezitím oblíbila a přijde mi sexy.
"Když ale půjdu, tak podle tohoto přísloví, bych s tebou chodil na procházky celý rok."
"Tak si dávej pozor. Je to tvoje volba" usmívám se.
"Annie, let s go! Good girl Annie, pojď půjdeme s naší sousedkou na procházku."
Vyrážíme společně k lesu a jdeme rychlým krokem. Téměř je nestíhám. Annie má sice jen tři nohy, ale energie více než já. Hynek je na svůj věk také v dobré kondici a sotva mu stačím.
Míjíme ohradu s koňmi a před námi se již rýsují vrcholky stromů. Otvírá se před námi krása a spekulujeme společně jakou cestou se dostaneme k hájovně.
Zamíříme na ostrý výšlap na jehož vrcholku se tyčí bříza.
"Hynku, nelekni se, ale hledám silný strom, který budu moci obejmout."
"Ty objímáš stromy?"
"Už je to tak. Promlouvají ke mně a našeptávají mi to, co nevím. Vždy pro mě mají nějaké poselství."
"Slyšel jsem o lidech, kteří objímají stromy."
"Dnes to není nic výjimečného. Dělá to hodně lidí."
"Tak šup, obejmi si tu břízu. Ta na to čekala celý svůj život."
"Bříza je moc tenká, potřebuji silnější strom. Jako ty dvě vrby, které mám na molu. Už mají i jména. Ta napravo se jmenuje Sofie a to znamená z řeckého sofía moudrost a druhá Abrahám. Jsou pár. Muž a žena."
Hynek se směje a se zdviženým obočím se na mě kouká a pátrá, co jsem zač.
Nepřijde mi divné prozradit mu informaci, že stromy na terase mají svá jména. Nebojím se, že by mě soudil. Důvěrnost a vzájemné porozumění mi dovoluje prozradit mu intimní věci. Cítím s ním jistou spřízněnost a vše mi v jeho přítomnosti připadá nesmírně přirozené. Nezdráhám se a nestydím se.
Pozoruji ho při chůzi a přemýšlím, zdali se mi líbí nebo ne.
Vzhledově celkem ano, ale trápí mě velký věkový rozdíl, který je mezi námi a bojím se překážek, které by u takto nesourodého páru mohly nastat.
"Ty jsi zvláštní ženská" oznámí mi a jdeme dále.
Projdeme hustým stromovím a Hynkovi se listnatý les líbí, zato mně ne, mám raději jehličnatý.
A pak se stane něco jako v pohádce. Rozhrneme houští a projdeme do jiné dimenze.
Přes husté stromoví se dostaneme na skrytou, rozlehlou louku z každé strany obehnanou lesem. Takový malý ukrytý poklad. Louka, která se vždy zjevovala v mých představách. Stát na louce kde nikdo není a přede mnou se rozprostírá ticho přírody. Žádná auta, žádné továrny, reklamy ani rušivé elementy.
Udělám si na památku rozesmáté selfíčko a ukládám si pěkný pocit a šťastnou tvář do svého srdce a telefonu. S tímto šťastným nastavením chci prožít rok, který je před námi. Rok Tygra.
"Pojď najdeme ti strom" volá na mě Hynek a ve třech se procházíme po louce a přemýšlíme, kde může být hájovna. Cítím se s nimi v bezpečí. Jsem tu tak krátce a už mám svoje blízké osoby a jsem za to vděčná.
Jakým směrem se vydáme? Přeme se o to, jaký směr je správný, ale oba již tušíme, že jsme na špatné trase.
Pozoruji ho a zkoumám, zdali si ho dovedu představit jako partnera?
Něco v jeho tváři je mi sympatické a dokonce přitažlivé.
Přízvuk, jeho pevný postoj a vědomí, že v Texasu spal se zbraní pod polštářem z něj dělá sexy týpka. Sice staršího, ale pořád sexy. Za roky nabyl zkušenosti a pevný charakter, který se buduje s věkem. To je jeho koření. Jeho zkušenost a zdá se že i ctihodné postoje. Připomíná mi rytíře.
"Tady máš silný strom" ukáže na dva vedle sebe stojící stromy, které se pyšní svojí mohutností a silným kmenem. Jsou dva, jako jsme my dva. To bych nebyla já, abych za tím nehledala další hlubší významy a domněnky.
Upozornil mě na dva vedle sebe stojící silné stromy jako připodobnění nás dvou? Znamená to něco? Vidí za těmi stromy nás dva???
Neee, sakra ženská, takhle přece muži nepřemýšlejí! Ale to vím až nyní. V onen okamžik se nechám strhnout svojí fantazií a pevně se přitisknu ke stromu.
Obejmu ho a čichám vůni kůry. Čekám, co mi prozradí a jaká moudrost z něj vyjde. Pokládám otázku, kdo je ten pravý.
Hynek mě nechá v klidu a otočí se. Stojí v důstojné vzdálenosti a nechává mi čas pro sebe.
Vyšlu přání do vesmíru, zhluboka se nadechnu a vzpažím ruce ke korunám stromům. Dívám se skrz průzor mezi stromy a nasávám uvolnění a klid. Všimnu si Annie, která u mě sedí a zaujatě pozoruje, co dělám. Cením si toho, že je se mnou v tomto důvěrném a posvátném okamžiku. Po tak krátké době, co se známe mi ukazuje svůj zájem, lásku a důvěru ve mně.
Oblažená chvílí klidu a sebeponořením se vracím k Hynkovi a za klidného a pomalého hovoru se vracíme zpět do našich obydlí.
Hájovnu v ten den nenajdeme. Šli jsme špatnou cestou. Tak snad příště.
"Jdu vařit čočku a přinesu ti na ochutnání. Chceš?"
"Budu rád" usmívá se úsměvem, který začínám mít ráda.
O hodinu a půl později opět klepu na Hynkovi dveře.
"No ahoooj pojď dál. A nezouvej se."
Hynek sundá ze stolu svůj velký počítač a připraví prostírání. Já mezitím nandám na talíře červenou čočku se zeleninou. Není to klasický novoroční oběd, ale jinou čočku jsem ve spíži neměla. Nepohrdneme ani touto.
"Voní to" řekne Hynek.
"Snad ti bude chutnat. Můžeš si ji dosolit."
Posadíme se naproti sobě a najednou mi celá situace přijde příliš důvěrná a vnitřně se jí bráním. Očividně mi dává najevo svoji přízeň a zdá se, že jsem mu sympatická.
Ale já nevím, zdali chci rozvíjet vztah anebo pouze přátelství.
"Ze svého seznamu si odškrtávám, že vařit umíš" prozradí mi.
Směju se :"Ty máš seznam?!"
Opáčí: "A ty ho nemáš?!"
Prozradí mi, že má seznam položek, které by měla jeho potencionální partnerka splňovat a dá mi tak nepřímo najevo, že jsem v jeho potenciálním výběru.
Situace je peprná a lichotí mi.
Cítím se v jeho přítomnosti zkrátka dobře. Na nic si nehraji, jen hýřím velkým množstvím energie a Hynek má pocit, že bych se měla zklidnit a vzít si podle něj prášek na uklidnění.
"Zítra pojedu do Berouna na nákup. Vezmu tě s sebou a můžeš si udělat velký nákup" nabídne mi.
Je to od něj hezké a ohleduplné. Ví, že jsem zatím bez auta a jsem odkázána pouze na malou sámošku, která má co se týče sortimentu svoje limity.
"To by bylo skvělé! Přidám se ráda! Alespoň si nakoupím těžké věci."
"Tak zítra kolem oběda vyrazíme" oznámí mi.
"Budu ready! Dobrou noc."
Doprovodí mě k chatě a obejmeme se jako lidé, kteří se mají rádi.
Kocour již čeká za dveřmi a mňouká, kde jsem byla.
I přes svoje předsevzetí si naleji malou skleničku vína a zadívám se na rybník a zčeřenou vodu.
Hezký den to byl broukám si spokojeně do hučícího větru za oknem.
Ale co mě čeká zítra?!
- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ -