38 Den devatenáctý - PĚSTUJI A DĚLÁM OPRAVNÉ ZKOUŠKY Z ŘIDIČÁKU!

Muž ze seznamky, nazývejme ho Podnikatel, nemá příliš času. Odepisuje vždy jen jednu nicneříkající větu a večer mi pošle "Dobrou noc Izabelko" a připojí pusinku. Tímto se u mě zařadí do kategorie úlisáků, kteří se ještě ani pořádně neseznámili se ženou a již první naši konverzaci směřuje tímto směrem.
Pokládá mi otázku, zdali jsem dobrodružná, přitom kdyby pořádně četl můj profil, tak by mu do očí udeřila hned první věta v mém profilu: "Jsem dobrodružný typ!"
Vyzvídá, v čem spočívá moje dobrodružství a já se na oplátku dozvím, že se potápí a podniká cesty do deštných pralesů. V tomto mu nemohu konkurovat, já pouze poznávám krásy české přírody a svůj zadek jsem samotářsky usídlila na chatě. Toto dobrodružství je pro něj ovšem příliš velké a neustojí ho. Když se mu po sms zprávě svěřím, že žiji na chatě, pravděpodobně ho to zcela odrovná a již mi vůbec nenapíše. Je konec večerních pusinek. Již mu NEIMPOJUJI. Nevadí, stejně nám to neklapalo ani po smskách.
Pan Podnikatel je tedy navždy ztracen na smetišti virtuálního odpadu.

Pěknou a velice lichotivou zprávu mi napíše Umělec s culíčkem. Začneme si psát a já jsem na chvíli jako na jehlách. Navštíví mě v Ráji kamarádka a je ráda, že opět vidí, že se mi někdo líbí. Abychom byli přesní, líbí se mi po zprávách a to ještě vůbec nic neznamená. Z tohoto jediného muže, kteří mě na seznamce oslovili, se vyklube tak trochu virtuální slídil. Píše mi vždy pouze kolem dvanácté hodiny v noci a jeho konverzace se vždy a znovu stáčí k mému poprsí. Nevykazuje známky, že by se chtěl setkat osobně a tak brzy usoudím, že je nejspíš zadaný a na seznamce si krátí čas a vynahrazuje to, co doma nemá.

Napíše mi i poslední ze třech mužů se strništěm a s culíkem, který se se jmenuje Matěj a dle informací v profilu je Projektant. Zaujme mě jeho pěkné jméno, o to méně mě zaujme, co mi napíše. Trochu suchou, robotickou zprávu bez špetky fantazie. Odpovídá na tři otázky, které mám vyvěšené v profilu. Každý účastník seznamky si může do profilu napsat otázky, na které by rád, aby druhá strana odpověděla. Poctivě odpoví všechny tři. Začneme si tedy psát.

Na poli lásky se sice nic moc neděje, zato moje zahrada postupně vzkvétá. Ráda bych řekla, že jsem to byla já, kdo dostal skvělý nápad zasadit rajčata do sudu a okurky do pramice, ale bohužel nemohu. S tímto skvělým a zcela ojedinělým nápadem přišel kamarád a mně se velice zamlouvá. Na obě tyto akce ovšem potřebuji hodně hlíny. Ani to, co mi přivezl poslední adept ze seznamkového rande mi nestačí. Pramice je veliká, ale nesmím ji naplnit celou. Kdyby napršelo, hlína by ztěžkla a celé molo by se mohlo pod tíhou mokré hlíny propadnout a skončili bychom ve vodníkově království. Na internetu si přečtu, že je nutné si nejdříve vytvořit drenáž z kamenů, větví a trávy, tou vyplnit spodní část sudu nebo lodi a následně na to vrstvit substrát smíchaný s obyčejnou půdou. Jelikož žádnou půdu okolo chaty nemám, rozhodnu se pro polní lup. Na poli je spoustu hlíny, jen je nutné se tam vypravit ve vhodnou hodinu. Vezmu si velký černý plastový pytel zakoupený pro tento účel, motyčku a nasednu na kolo. Mám v plánu těžkou hlínu převézt na kole a doufám, že nikoho nepotkám. 

Vesnice je malá, já jsem tu stále nová a nemám zájem se v očích obyvatel zapsat jako zlodějka hlíny. Když projíždím vesnicí, mám pocit, že všichni na mě vidí můj záměr a čtou mi ho v očích. Dojedu na vzdálené pole, kolo hodím do škarpy a přesunu se na pole. Počkám, až projedou auta a začnu důsledně kopat motyčkou. Rukama nabírám hlínu a dávám ji do pytle. Projíždějící auta mě sledují a v ten moment dělám, že sbírám na poli květiny. Tato situace mi není příjemná a brzy celou činnost vzdám. Přehodím si přes kolo částečně naplněný pytel hlíny a tlačím kolo nazpět vesnicí. Vrátím se s trochou hlíny k chatě a nepovažuji se za příliš úspěšnou. Nápad nasázet okurky do lodi a rajské do sudu je sice originální a v první chvíli jsem z něho byla nadšená, ovšem realizace je mnohem těžší. Chce to kila a kila hlíny. Přemýšlím, kde seženu malé kamínky na drenáž a vypravím se k příjezdovým vratům a na zemi sbírám štěrk a kameny.

Po půl dni práce se mi konečně podaří naplnit čumák lodi hlínou a hrdě zasadím koupené sazenice okurek.

Se sudem to jde stejnou cestou, dno sudu vyplním drenáží a pak jen sypu jeden substrát za druhým do sudu a promílám prsty kvalitní zeminu. Sazenice rajských nasadím do sudu, poplácám se po rameni a jdu si nalít skleničku bílého.
Potřebuji další nádoby, abych mohla vysadit ředkvičky, saláty, cibulku sazečku a zjistím, že v nedalekém Zbirohu mají v železářství plastové nádoby velikosti zhruba půl metr na půl metr a situaci bez auta se mi naštěstí opět podaří vyřešit šalamounskou cestou. Lidé zde jsou milí a ochotní. Paní z železářství se nabídne, že mi nádoby odveze až ke mně domů a tak se i stane. A tak už mi nic nebrání v tom pěstovat a zasévat novou lásku do kousku uloupené země.

Na řidičský průkaz ani na komisaře jsem nezanevřela. Žiji v Ráji a pokud tu chci důstojně a jako dospělá osoba žít i nadále, bez auta se neobejdu a tudíž všechno již vynaložené úsilí nemohu vzdát!
Během pár dní se oklepu z neúspěšných zkoušek i z emočního výstupu, který jsem uštědřila komisaři, učiteli a žákyni autoškoly a směle se vrhám do nových jízd. Sama sobě si dám závazek a i realisticky zhodnotím, že budu potřebovat dalších deset hodin v autě, než se znovu osmělím a přihlásím se na druhý pokus. Instruktor má ze mě radost a věřím, že už si jízdami se mnou vydělal na pěknou dovolenou. Ke dni zkoušek mám na kontě celkem šedesát odučených a odježděných hodin a hrdě se hlásím na druhý termín! Ovšem pozor přátelé, tentokrát k tomu přistoupím jinak!
Neklepu se jako drahý pes a rozhodně nehodlám vstávat v půl čtvrté ráno na zkoušky, ale pořádně se vyspím. Snažím se získat cosi jako odstup a nadhled, což není slovo, které se v mém slovníku často vyskytuje, ale tentokrát se mi to jakýmsi zázrakem podaří. Před zkouškou uštědřím sama sobě mentální couching a utěšuji se faktem, že pokud to nezvládnu napodruhé, mám ještě jeden třetí pokus! Rozhodnu se v den zkoušek zvolit taktiku, kdy nahlas popisuji a komentuji svoji jízdu přímo před komisařem.

Odříkávám sama pro sebe nahlas každý krok, který dělám. Vytvořila jsem si pomůcku pro rozpoznávání a rychlé vyhodnocování křižovatek a když jedu po hlavní silnici, znamená to, že jsem KRÁL a tudíž JEDU a všichni mi musí dát přednost a když se ocitnu na vedlejší dávám přednost zase já. Tato taktika se pro mě ukáže jako funkční. Komisař se se mnou nemazlí a nehodlá mi zkoušku dát zadarmo. Modlím se, ať na křižovatkách nepotkáme příliš aut a nedostanu se do situace, kdy musím rychle vyhodnotit, kdo z nás má přednost. Celou dobu zkoušky se mi vede poměrně dobře a mám ze sebe dobrý pocit. Nemám slzy na krajíčku a vypadá to, že bych dnešní jízdu mohla zvládnout a odnést si s sebou diplom žáka autoškoly. Komisař mě nechá třikrát zaparkovat. Dvakrát se mi to povede a poslední parkování před úřadem mi ovšem dělá problém a nemůžu ze své hlavy vykutat správné úhly a správně si uvědomit na jakou stranu mám točit volantem. I komisař znervózní. Asi se bojí opět mého emočního výstupu. Nervozita je cítit v jeho hlase a věřím, že nechce, abych si celou jízdu pokazila. 

Kupodivu neznervózním a po delším přemýšlení mi dojde, na jakou stranu mám otočit volantem a jakž takž v omezeném prostoru mezi dvěma auty zaparkuji a vyslechnu si komisařův ortel, který Přátelé pro tentokrát vítězoslavně zní: ŽÁKYNĚ U DNEŠNÍ ZKOUŠKY JSTE PROSPĚLA!

Ano, ano a zase jednou ano! Zvu učitele na skleničku! Celá roztřesená si od něj přeberu nálepku začátečník za volantem a nalepím si ji na čelo! Ano, může se slavit!
Rozloučíme se, podepíšu potřebné dokumenty a vyslechnu informace, kam si mám jít zažádat o vystavení druhého průkazu dospělosti. Nyní jsem se zcela oficiálně zařadila mezi dospěláky a budu brázdit zbirožské lesy autem a ne autobusem!

Dokodrcám se domů a obvolám všechny, kteří mi drželi palce. Brácha, babička i máma se chytají za hlavu a vědí, že přibyde na silnicích další postrach.
Obligátně otevřu seznamku a přečtu si zprávu od Matěje Projektanta, kde mě vyzývá k osobnímu setkání.
Nějak zvlášť se netěším, příliš si od toho neslibuji. Ale když už jsem na seznamce, tak bych pro svoje štěstí měla něco dělat. Je poslední ze třech adeptů, který neodpadl buď vinou nezájmu ze strany muže nebo ze strany mojí. A tak ho jdeme prubnout!

- POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ -